Beru si nový papír a začínám znovu.Čárku po čárce.
Nakreslím hřbitov a obrys člověka za ním.Je tma.Jen pár svíček na náhrobních kamenech vše osvětlijí.Jde slyšet jen ticho,v pozadí šumění listí,a tiché kroky které zesilují.
Začíná mi bušit srdce jako o závod,cítím jak se mi na rukou objevuje husí kůře.V krku mám sucho.
Najednou slyším pronikavé vrzání...Vrzání které ohlašuje,že někdo vstupuje na hřbitov.
Už je pozdě na to utést.Je pozdě na to se schovat,protže už cítím že se na mě někdo dívá,už cítím že se mě někdo za chvíli dotkne.
Na svém rameni náhle cítím ledovou ruku....Nevím co dělat...Bojím se otočit...Snad jen hlas v mé hlavě mi říká abych zůstala v klidu stát.
Naštěstí všechno ukončí drtivý zvuk...zvuk který ohlašuje konec hodiny...
taky to tak cítím....a a už koniečně zvonia...:)....lebo matematika je ten nejhoršia predměť...xD...Ty vieš..:)