Zavírám oči,a představuju si místo plné květin.Nad nimi i v mé blízkosti poletávají pestře zbarvení motýli.Kolem mě je neodolatelné ticho...Jde sklyšet jen slabý tekoucí pramínek,křišťálově čisté vody,nad kterou se krčí stará vrba.
Slabý vanoucí vítr rozhoupal její větve a mě,jakoby zazněla v hlavě tajemná melodie.
Najednou je svět kolem mě ještě více oparvový.
Jeden z motýlků mi sedá na ruku já pomalinku zkoumám jeho krásné barvy.Na sluníčku se třpytí jako diamant a ve stínu má slabé jantarové zbarvení...
,,ACH NÉ!´´ motýlek odlétá a sním odlétá také půlka mého já.
Myslím, že už je ten správný čas na to,se vzdálit....Pomalu otevírám oči a jsem zpátky v realitě....
Moniško...to je úúúžasný....plostě naše spisovatelka..:-***